Doza radosti..

Je večer, mám za sebou náročný den. Konečně jsem doma.

Sedím tady na zemi, vychutnávám si skleničku vína a bloumám...

Dnes jsem uzavřela jednu epizodu, která mě tížila poslední 3 roky, nejednou sem měla na mále, ale situaci jsem přes slabší okamžiky zvládla a je to zamnou!

 Jsem šťastná, ale zároveň se sama sebe ptám, co bude dál..

Nemám ráda ty stavy, kdy něco skončí a člověk přijde o motor, který ho hnal dopředu. Říkám tomu mrtvý bod, než se zase vzpamatuji a uvědomím si jaký je můj další cíl, který musím zdolat.

V životě každého z nás jsou ty krásné okamžiky, s kterýma se rádi pochlubíme, ale bereme je jako samozřejmost. Jen co dosáhneme něčeho, co jsme si přáli, po chvilkové euforii už vymýšlíme něco nového.

Pak prožijeme situace, které pro nás nejsou tak veselé, byť jsou někdy naprosto banální, ale my se v nich dokážeme brodit tak dlouho, až zapomeneme kam jdeme. Do toho nezapomeneme zapojit své okolí, veškeré dostupné prostředky jak sdělit celému světu, že něco nebo někdo je špatný a odsoudit vše veřejně k záhubě.

Ale proč?

Proč pořád myslíme na to zlé, na to co nechceme a co se nám nepovedlo?

Proto jsem si vytvořila něco, co se stalo mým malým večerním rituálem.

Něco co mi dává možnost si kolikrát uvědomit kolik krásného prožívám a jak málo stačí ke štěstí.

Když nám bylo krásně, dostala jsem dózu, ale neměla jsem pro ni využití nebo spíš jsem hledala na co speciálního ji využít a najednou to přišlo.

Každý večer si vezmu malý růžový papírek, napíšu na něj datum a sdělím mu vše co mi ten den udělalo radost, co mě potěšilo nebo čemu jsme se zasmála.

Donutí mě to si projít celý den a zamyslet se nad tím co jsem dělala a prožila.

Papírek poskládám a vložím do dózy radosti jak jí říkám.

Po měsíci, roce, nebo když mě nic netěší, ji otevřu a všechny ty okamžiky si přečtu.

Přenesu se do těch situací a uvědomím si kolik štěstí a radosti je kolem mě.

A hned mi je líp a mám zase radost.

Život je o maličkostech!

Dobrou...

♥ Any ♥