čtvrtek 23. června 2016

Rozhodování..


je běžná věc v životě každého z nás.Ale je to vždy lehké?
Určitě to znáte? Jen co se probudíte, už se rozhodujeme co si dáme k snídani, co si oblečeme, jak se dostaneme do práce, s kým se potkáme nebo co vůbec budeme dělat.
Denně uděláme několik set rozhodnutí ani si toho nejsme pořádně vědomi.
 Přesto potom přicházejí chvíle, kdy rozhodování není tak lehké.
V takové fázi jsem právě já.
Občas mám pocit, že můj život je fádní. 
Každodenní stereotyp, povinnosti a nic.
Žádná akce, žádný vzrůšo.
Většinou se tohoto období zaleknu a začnu přemýšlet a vymýšlet jak si život okořenit.
V poslední době jsem měla jedno z těchto období a najednou to přišlo.
Z ničeho nic, snad vesmír nebo síla myšlenek?
Netuším, ale přesto že jsem na onu věc myslela poslední rok dost intenzivně, rozhodnout se bylo pro mě ve chvíli kdy přišla nabídka strašně složité.
Každodenní kolotoč myšlenek, zvažování, určování si kladů a záporu dokáže člověka pěkně vyčerpat.
Zvládnu to? Udělám dobře? Nebudu později litovat?
V těchto chvílích by se nejradši vrátila do dětských let a nechala rozhodnout za sebe někoho jiného, staršího, rozumnějšího a zodpovědnějšího něž jsem já.
Ale tak to bohužel nefunguje.
Už jsem vyrostla a jediný kdo může za mě rozhodovat jsem já.
Každý jsme osobnost a všichni se rozhodujeme dle svého nejlepšího vědění a cítění.
Jsme to pak my, co neseme to těžké břímě zodpovědnosti na svých bedrech a když to nedejbože nevyjde, můžeme nadávat pouze sami sobě.
A o tom to je. 
O zkušenostech, postavení se k věcem čelem a být zodpovědný za své činy a rozhodnutí.
Sranda je, když se Vám v jeden okamžik nahromadí několik věcí, v kterých musíte udělat řez.
Když koukám v poslední době kolem sebe přijde mi, že spousta lidí se bojí.
Bojí se učinit jakákoliv rozhodnutí, které by vyvolaly změnu. Protože změna = neznámo. 
Raději zůstanou tam kde jsou a budou si stěžovat jak jsou nešťastní, než aby udělaly krok a dokázali cokoliv změnit, zlepšit.
Ano vím, ne každý krok se musí povést, ale pořád to je posun ku předu.
I já se bojím, přiznávám, ale řízla jsem.
Pocit, že bych někdy mohla litovat něčeho co jsem mohla zkusit a nezkusila, mě děsí víc, něž to že něco udělám a nevyjde to.
Ten pocit dobrodružství, adrenalinu a nových zážitků je pro mě silnější než všechny zápory co jsem si dokázala v hlavě vyrobit.
Jestli jsem učinila dobře ukáže čas, ale do té doby budu bojovat,překonávat sama sebe a snažit se žít, abych mohla jednou říct: Jo! Bylo to vážně dobrý rozhodnutí:-) 

Aneb jak říká moje babička :
"Svět je malej, život krátkej a zážitky Ti nikdo nikdy nevezme"

A co Vy? Jak jste na tom?
Co Vám pomáhá se rozhodnout?
Dáte na rozum nebo na srdce?



4 komentáře:

  1. Držím palce!
    Žij život, který chceš vyprávět... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nádherně si to napsala!! To si musím vzít k srdcí 😊 Děkuju a hezký víkend přeju:)

      Vymazat
  2. Já to mám opačně, někdy se rozhoduju o změnách moc impulsivně :-D Ale tak řídím se heslem, že v životě budeme nejvíc litovat těch chyb, které jsme neudělali ;-) Doufám, nicméně, že naznačíš víc, o co se v tvém životě teď hraje... O:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Většinou dávám na srdce a ono se to nějak vyvrbí. :) Stojím si za všemi svými rozhodnutími a nikdy ničeho nelituju. I když se mi stane třeba pár špatných věcí, vždycky je to nakonec takhle správně. :)

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat