Odpoledne v lese..

 Po včerejším zklamání jsem se probudila do krásné Soboty plné zážitků.

Sobotní odpoledne ve znamení volna znamenalo jediné.

Obléct se do zeleného a vyrazit pro nové poznatky a zážitky do lesa.

Vyrazila jsme docela brzy, abych zvěř nerušila, když bude vycházet na večerní pastvu.

Přijela jsem na své oblíbené místo za Prostějov a šla lesní cestou.

Hra slunce v korunách stromů a vysokých travin je balzám na nervy.

První srna mě samozřejmě viděla dřív než já ji a prozradilo ji pouze křupání větviček.

Vylezla jsem na hranu lesa a našla si místo přímo pod posedem.

Dlouho se nic nedělo a tak jsem se rozhlížela po okolí.

Najednou sem si všimla zdejšího paneláku.

V dutině buku byly 3 vykotlané díry přímo pod sebou.

Nejvyšší patro bylo obydleno.

Mládě v pravidelných intervalech vykukovalo a kontrolovalo mě zda tam ještě pořád číhám:-)

O kousek dál se samo od sebe začalo zvedat spadené listí. 

Koukala jsem jako blázen a čekala z toho vyleze. 

Poté co se pod listím dělala jakási cestička jsem si všimla myši.

Byla jsem docela překvapená, jak tak malý tvor může dělat takové cesty a takový randál.

Po obchůzce po kraji lesa jsem viděla několik dalších kusů srnčího, ale bohužel byly natolik vzdálené, že nemělo smysl je fotit. 

Vítr nebyl dnes zrovna příznivý tak jsem přešla přes pole a zamířila další lesní cestou do lesa.

 Slunce bylo už nízko a v lese byla už znatelná tma.

V korunách stromů jsem si všimla několika strakapoudů, ale vyfotit je, je nadlidský výkon.

Uši nastražené zda neuslyším nějaký zvuk, který by mi naznačil, kde spatřit vysněné srnče.

Jeden takový podezřelý zvuk jsem zaslechla a už jsem si to šlapala do vysoké trávy.

Šla jsem chodníkem kudy chodí zvěř a viděla místa kde odpočívá.

A najednou zázrak.

V té vysoké trávě jsem si všimla shozu krásného šesteráka.

Měla jsem takovou radost.

Minulý týden jsem našla jeden parůžek a dnes další.

Kolem remízku plného konvalinek jsem se vrátila zpátky k poli a pomalu se loučila s dnešním dnem i přírodou kolem.

Na kraji protějšího lesa (cca 200 metrů) jsem si všimla srny, jak kouká směrem ke mě, ale ne na mě.

V tu chvíli jsem šla na všechny 4 a už se pomalu plížila.

Za pomyslným rohem tam stál v celé své kráse.

Bylo to jako z pohádky.

Všude byl stín okolních lesů jen na něj se dostávaly poslední paprsky zapadajícího slunce.

Jelikož stál v protisvětle slunce mu dělalo krásnou konturu.

Byl to průběrný srnec.

Podařilo se mi vyfotit pár fotek a poté si utekl zpět do lesa.

Z těchto fotek mám obzvlášť radost.

Dnešní vycházku považuji za víc než vydařenou, až na to, že jsem si jednu chvíli poseděla na pařezu a teď mám vše od smůly.

No nic, jdu hledat rady jak se jí zbavit a zachránit tak svůj myslivecký šat.

Hezký zbytek víkendu:-)